Strom života

Porodní asistentka Kristina Neubertová Zemánková
Ženství

Co pro mě znamená být ženou?

Rozhovor pro festival Být ženou 

 

Náš festival Být ženou má už čtvrté narozeniny. Od začátku jsi byla u toho s námi a máme radost, že i letos jsi součástí programu. Co se ti vybaví, když se řekne Být ženou Šumperk?

Děkuji za pozvání, moc si toho vážím, že s vámi mohu putovat už od začátku a že si stále máme co říct :-) Když se řekne Být ženou Šumperk vybaví se mi: ženská pospolitost, příjemná radostná atmosféra, inspirace, spousta dětí, výborné dortíky, ženy, které mám ráda, milá setkání…

Co pro Tebe osobně znamená „být ženou“?

Moje dcerka jednou řekla, že být ženou znamená umět udělat svět krásný. Myslím, že lépe bych to vyjádřit nedokázala. Na ženství miluju tu tvořivost. Od rození dětí, přes kouzlení v kuchyni, péči o život, domov, zahradu, o sebe, po vyprávění pohádek dětem před spaním. Být ženou znamená tvořit život ve všech možných podobách a významech. Taky jsem jednou slyšela jednu moudrou ženu říct, že žena je přírodní úkaz. S tím taky souzním. Cítím se součástí přírody, většího celku, něčeho co mě přesahuje a já s tím mohu být. A pak taky být ženou znamená stát po boku mému muži. Podporovat ho a obdivovat. Být silná a i být křehká, nechat se od něj hýčkat, být jeho ozdobou i moudrou rádkyní, pokud o to stojí.

Jsi teď potřetí maminkou, nedávno se vám narodil malý synek, jaké to je? Jak to prožíváš tentokrát?

Je to krásné. Každé dítě nám přineslo do života něco nového. To co prožívám s Adriánkem jsou okamžiky naprosté blaženosti. Vlastně se s ním učím dovolit si být šťastná bez ohledu na okolnosti. Brát sebe i život takový jaký je. Samozřejmě, že jsou chvíle, kdy je toho moc najednou a já jsem totálně vyšťavěná. Pochopila jsem však že únava a pocit štěstí se nevylučují. Že není kam spěchat. To důležité je tady a teď. Když jsem byla malá, rodiče mě vedli k tomu známému „co můžeš udělat dnes, nenechávej na zítřek.“ Učím se teď i pravému opaku:“Co jde, nech na zítřek, dnes jen buď a vnímej to štěstí…“ Pak to funguje. Hlavně nikam nespěchat :-)

Jsi teď s rodinou na plný úvazek, nebo zvládáš i doprovázet k porodům?

Nene, kdepak, žádné porody. Teď jsem s rodinou a užívám si ten luxus že nemusím držet porodní pohotovost.

Vím, že vaše starší děti vychováváte jinak, než je běžné. Můžeš nám to trochu popsat a přiblížit?

Musím se smát. Nevím jestli děti vychováváme jinak. Nebo možná nevím jestli je vychvováme :-D My prostě s dětmi jsme. Chceme být autentičtí a chceme je brát takové jaké jsou. Brát je vážně. Být tu pro ně. Vnímat je. Nenutit je. Já byla vychovávána k poslušnosti. Své děti bych chtěla podporovat v autenticitě a zároveň empatii. Prožívat emoce příjemné i nepříjemné, umět říct ne, umět říct, že teď chci být sama, umět si říct o pomoc a také respektovat ostatní, vědět že mohou na stené věci pohlížet jinak, mít jiné potřeby atd… Pravidla netvoří rodiče, ale život. Rodiče jsou podle mě vlastně takoví průvodci a ochránci. Ukazují to krásné a zajímavé a upozorňují na to nebezpečné…

Důležitý je společný čas, být opravdu přítomná a opravdová, připravená odpovídat na jejich otázky, dělat věci spolu (vařit, péct chleba, uklízet, šít oblečení, vyrábět hračky, objevovat svět…). Vědět, že život tvoříme spolu, že je to jistá zodpovědnost. Vnímat sebe i ostatní a snažit se skloubit naše potřeby. Je to krásné a náročné zároveň. Někdy si musím připomínat, že úkolem matky je připravit děti na život takový jaký je, ne být dokonalá… Nemusí všechno vždy klapat. Učíme se od sebe vzájemně. Umění empatie a férové komunikace… Někde na facebooku před časem kolovalo heslo: Děti není potřeba moc vychovávat, stačí žít dobrý/šťastný život a děti se přidají. Tak to myslím je.

Téma, které letos otevřeš je bolest – zda patří či nepatří k porodu. Dozví se ženy i jak s ní pracovat?

Doufám , že ano :-)

Děkuji za rozhovor😊

Petra Zs.

  •   
  •