Strom života

Porodní asistentka Kristina Neubertová Zemánková
Těhotenství

Příprava k porodu – rozhovor pro časopis miminko

Zdravím vás, co vás vedlo k povolání porodní asistentky?

To kouzlo narození mě tak nějak lákalo od malička. Chtěla jsem se nejprve stát paní doktorkou. Když jsem pak vyrostla a rozhodovala se, kam na školu, to už jsem trošku viděla do té porodní situace u nás, měla jsem přání podpořit zdejší ženy ve svobodném porodu. A tak jsem začala uvažovat o tom, zda by nebylo lepší, abych se stala spíš porodní asistentkou. Lákalo mě, že je to skutečné řemeslo, umění, podpora ženy ženě, lákalo mě pracovat samostatně a chtěla jsem chodit k porodům doma. Pak jsem sama otěhotněla a bylo rozhodnuto. Nechtěla jsem se stát součástí hierarchického medicínského systému, chtěla jsem pracovat podle svých přesvědčení, pro ženy, ne pro systém… Zážitek vlastního porodu mě pak utvrdil v tom, že jsem si vybrala správně.

Vysvětlíte nám rozdíl mezi porodní asistentkou a často zmiňovanými dulami?

Obě pomáhají ženě v průběhu těhotenství, porodu a šestinedělí. Jejich role se v určitých bodech liší a v určitých prolínají. Měla-li bych to říci jednou větou, úkolem porodní asistentky je zajistit ženě a miminku bezpečí, úkolem duly je zajistit jim pohodlí. Tyto dvě profese se krásně doplňují. Bez pocitu bezpečí nemůže člověk zažívat pohodlí a bez pocitu pohodlí nemůže porod běžet bezpečně.

Porodní asistentka je zdravotnicky vzdělaná. Její kompetence a povinnosti jsou přesně vymezeny zákonem. Pečuje samostatně o zdravé těhotné a rodící ženy, a společně s lékaři pečuje i o ty, které mají zdravotní problémy. Porodní asistentka sleduje zdravotní stav ženy, průběh těhotenství, porodu a šestinedělí a podporuje zdraví. Umí rozpoznat komplikace a ty buď vyřešit (například vhodným dietním doporučením v těhotenství, změnou polohy při porodu…) nebo ženu při vážných komplikacích předá do péče lékaři. Úkolem porodní asistentky je provázet ženu, dávat jí dostatek informací (o jejím zdravotním stavu, o stavu miminka, o jejích možnostech, o tom, jak podporovat zdraví v těhotenství a přirozený porod, o péči o miminko, o kojení..), aby se mohla dobře rozhodovat a dobře o sebe a dítě pečovat. Dává ženě ujištění, emocionální podporu a praktické rady. Porodní asistentka podporuje v ženě důvěru v to, že těhotenství a porod je přirozený proces.

Dula je laickou pomocnicí. Slovo dula pochází z řečtiny a bývalo označením pro otrokyni ženy. Jejím úkolem je pečovat o to, aby se v těhotenství, při porodu a po něm žena cítila příjemně. Pečuje jak o její psychické, tak fyzické pohodlí. V těhotenství může ženu doprovázet na vyšetření, pomoci s výbavičkou či nákupy, může doporučit zajímavé knihy o porodu či podat reference o porodnicích v okolí apod. Při porodu zajišťuje ženě komfort (pití, obklad na čelo, masáž..). Po porodu pomáhá s chodem domácnosti (pomůže s úklidem, uvaří, postará se o starší děti). I dula podporuje v ženě důvěru v to, že těhotenství a porod je přirozený proces.

Pojďme k tématu „tatínek u porodu“. Jako odbornice, jaký je váš názor? Patří tatínek k porodu nebo ne?

Myslím, že to je především záležitostí každého páru, zda a proč je pro ně důležité, aby byl tatínek u porodu. Já si myslím, že je rozhodně důležité, aby žena při porodu nebyla sama. A protože porodní asistentky v nemocnicích mívají na starost často několik žen najednou, je potřeba, aby si žena s sebou do porodnice přivedla někoho svého, koho zná a může mu důvěřovat. Pokud nedoprovází ženu její partner, pak je dobré vzít si nějakou kamarádku, která sama pěkně porodila, anebo svou porodní asistentku či dulu.

Někteří muží u porodu jsou své ženě skutečně výbornou oporou. Někteří ženu spíše ruší. Myslím, že je dobré, aby partneři mezi sebou uzavřeli takovou dohodu, když se muž nebude u porodu cítit dobře, může odejít a když se žena nebude cítit dobře před svým mužem, když bude potřebovat být sama, pošle muže pryč a ani jeden se neurazí. Párkrát jsem zažila, že skutečně pomohlo, když tatínek odešel, že se žena před ním nemohla tak uvolnit, když odešel začala se chovat jinak, prostě to pustila nemusela hrát dokonalou a porodila. Také jsem mockrát zažila, že byl společný porodní zážitek pro partnery velkým pojítkem. Nic není černobílé a není dobré něco dělat jen proto, že to dělají skoro všichni ostatní.

Jakým způsobem pracujete s těhotnými ženami? Co je pro vás základem toho, aby byla žena na porod dobře připravena?

Myslím, že základem je získat důvěru ve své tělo a své miminko. Důvěru v to, že máme mateřství v sobě stejně jako ostatní savci. Ženy mají v dnešní době vlivem médií úplně pokřivené představy o porodu, pořád jim někdo nutí, že porod je něco nesmírně rizikového, a to ve skutečnosti není pravda. 90 % žen může podle WHO porodit zcela fyziologicky. Dříve, třeba před sto lety, bylo naprosto běžné, že když měla žena poprvé rodit, už v životě několik porodů viděla, rodilo se doma, děti tomu byly přítomné, holčičky věděly, co je čeká, pomáhaly s péčí o sourozence a byly tak nějak přirozeně připravené. Dneska je často vaše vlastní miminko vůbec prvním miminkem, které držíte v náručí, taková úplně nová situace může být stresující.

Ráda pracuji se ženami v přeporodních kurzech, ve skupinách, kde se dá krásně využít sdílení. Je prima vidět, že i ostatní mají nějaké obavy, že vlastně většinou řešíme podobné věci.

Ráda pracuji se ženami i individuálně. Důležité je mít v sobě zpracovaný zážitek z předchozího porodu. Pokud žena již rodila, dobré je mít hezký vztah k vlastímu tělu, harmonii v partnerství a srovnané vztahy v rodině. Což nemusí být vždycky snadné.

Stává se, že nastávající maminky mívají blok, panickou hrůzu z porodu. Jak přispíváte k posílení ženy a její sebedůvěry v předporodním období?

Někdy se to stává, ale ne nijak často. Většinou to jsou ženy, které mají velmi špatný zážitek z předchozího porodu. Pokud mají trauma z prvního porodu, je potřeba ošetřit toto trauma. Mluvit o porodu, rozebrat, proč se to stalo tak, jak se to stalo, dát ženě možnost se vypovídat, trpělivě nasloucht a časem se snažit najít v tom příběhu pro ženu nějaké poselství, něco co jí to mělo naučit. Třeba naučit se říct ne, vymezit, se, nenechat se sebou hrubě zacházet, více naslouchat své intuici. Potkala jsem mnoho žen, které řekly, že to, jak se k nim chovali zdravotníci při porodu, byla poslední kapka, že se v nich tím něco zlomilo a že už se sebou nikdy nenechají takhle zacházet. Někdy možná potřebujeme drsné zkušeosti, abychom si uvědomily, že takhle teda ne. Důležité je uznat ženiny pocity, nic neodsuzovat, respektovat její příběh, její vidění světa. Zároveň se snažím ženám nabízet inspiraci. V určité fázi hojení jsou ideální setkání ve skupině žen, sdílení příběhů, vědět, že nejsem sama, kdo má strach nebo špatnou zkušenost. Vědět, že i ostatní ženy mají svá přání a představy… Nesmírně důležité je podporovat ženy v pocitu vlastní kompetentnosti, v tom, že ony samy jsou nejlepší odbornice na své tělo, svůj porod a své miminko.

Setkávám se také se ženami, jejichž vlastní porod byl komplikovaný a celé dětství pak od maminky slýchávaly, jak je porod něco příšerně náročného, to se pak ženě zaryje hluboko do duše. Tyhle rodinné příběhy jsou nesmírně důležité pro ženino porodní sebe-vědomí. Ideálním „protijedem“ v takovém případě jsou pozitivní porodní příběhy. Ráda pouštím ženám videa porodů. Mluvíme pak o pocitech, které to v nich vyvolává, mluvíme otevřeně o obavách a hledáme, jak je postupně nahradit sebe-důvěrou a důvěrou v porodní proces.

Někdy to jsou ženy, které si obecně málo věří, které si celkově v životě připadají nechopné. Ráda s takovými ženami pracuji, protože těhotenství a porod přináší obrovský potenciál pro osobnostní růst. Je to fáze v životě, kdy se snadno dělají změny, člověka to tak nějak donutí. Je krásné vidět pak ženu, která prošla porodním porocesem s respektem, drží své právě narozené mládě v náručí a je najednou úplně jiná, ze zakřiknuté či ublížené holčičky se stala žena, která porodila dítě, žena, která ví, že teď už dokáže cokoli. Ta změna je vidět okamžitě, často jsou po porodu ženy úplně jiné v obličeji, jakoby zkrásní a mají určitou novou hloubku v očích.

Při práci se ženami, které mají strach z porodu je naprosto důležité přistupovat k nim s respektem a věřit, že to dokážou. Už jen pocit, že ve mne někdo věří, je mocný.

Dostáváme se k oblíbenému tématu: Tišení porodních bolestí. Jste zastáncem nebo odpůrcem epidurálu či jiných alternativ?

Jsem zastáncem toho, že každá žena má svou cestu. Pro některou tou cestou bude epidurál, pro jinou porod do vody… Můj osobní názor je, že když má žena při porodu dobrou podporu, tak epidurál nepotřebuje. Všichni víme, že má vedlejší účinky na miminko, na kojení apod. Je však dobré, že ženy vědí, že když bude nejhůř, mohou si ho dát, pro některé to může znamenat pocit bezpečí, aniž by ho pak skutečně využily, pomáhá už to vědomí, že tu něco je, co mohu využít. Důležité ale je, aby o ně bylo pečováno tak, aby to “nejhůř“ nenastalo. Já si myslím, že pro zvládání porodních vln je velice důležitá příprava na porod, jak fyzická tak psychická. Ženy, které mají důvěru ve vlastní tělo a porodní proces, většinou mají hladké porody. I při porodu pracuju s psychikou žen, snažím se je přivést na myšlenku, že to co cítí v břiše není bolest, ale velká síla, tak mocná, že dokáže dostat miminko z bříška do jejich náručí. Že vlastně každá kontrakce je ženina pomocnice, se kterou je dobré spolupracovat, těšit se na ni, radovat se, že porodní proces dobře funguje, že kontrakce zesilují, a ne se děsit, kdy přijde další bolest. Také hodně pomáhá myslet při porod na miminko, mluvit na něj, ať už přijde, že mu maminka otevírá cestu, že se těší… Někdy je dobré miminko výslovně poprosit, ať mamince pomůže, ať už vyleze. Krásně to funguje, novorozenci jsou úžasně inteligentní citlivé bytosti.

Ráda při porodu pracuji s teplou vodou, to je takové eso v rukávu porodní báby, když si žena při porodu ve správnou chvíli dá teplou vanu, úžasně jí to uvolní a uleví, a zároveň se tím podpoří otevírání porodních cest, což je skvělá kombinace. Některým ženám od bolesti pomáhají masáže, či jemné hlazení, případně akupresura. Velmi dobré je umět pracovat s dechem, soustředit se na pomalé jógové dýchání. Základem všech technik je to, aby se žena uvolnila, když se uvolní nemusí při porodu vůbec cítit bolest. Také je dobré vědět, že cokoli ženu ruší, dělá proces porodu náročnější, základem péče o rodící ženu tedy je hlavně nerušit.

Pro mnohé ženy nejsou porodnice ideálním místem pro porod. Jak správně vybrat vhodné místo pro tzv. den D? Souhlasíte s tvrzením, že porody doma nejsou bezpečné?

Pro každou ženu bude ideálním místem pro porod něco jiného. Obecně by se dalo říct, že ideální místo pro porod je takové, kde se žena cítí v bezpečí. (U savců, což jsme i my lidé, se porod fyziologicky zastavuje, pokud cítí nebezpečí, tedy vyplavuje-li se adrenalin). Některá žena se bude cítít v bezpečí jedině ve velké porodnici s novorozeneckou jipkou a spoustou přístrojů. Jiná žena se bude cítit v bezpečí tam, kde to dobře zná, kde se může uvolnit a chovat jakkoli potřebuje a nekouká na ní nahou několik cizích oblečených lidí, tedy třeba doma. Jiná žena se bude cítit dobře v malé porodnici se svou vlastní porodní asistentkou, kterou si tam přivede. Variant je mnoho. Důležité je, aby ženy měly možnost volby, dostatek informací a podporu pro svá rozhodnutí. Doufám, že i českým ženám brzy přibyde možnost rodit v porodních domech jako ženy ve vyspělé Evropě. Porodní domy jsou zařízení v blízkosti porodnic, pracují zde pouze porodní asistetky a podporují ženy v přirozeném porodním procesu bez urychlování.

Porody doma nejsou bezpečné pro všechny ženy. Existují ovšem jasná pravidla, pro jaké ženy a za jakých podmínek je porod doma bezpečný. Jsou výzkumy, které se tím zabývají a dokonce dokazují, že pro určité ženy je porod doma bezpečnější variantnou než porod v porodnici. Mezi základní podmínky patří, že žena musí být zcela zdravá, těhotenství musí probíhat bez komplikací a porod musí začít sám a v termínu. Musí u něj asistovat zkušená porodní asistentka, která je schopná včas rozpoznat případné komplikace a musí být jasný plán převozu do nemocnice v případě komplikací. Výhodou pak je, pokud žena již alespoň jednou bez problémů porodila. Pak je porod doma bezpečný.

Pokud ženy vyhledávají informace, z jakých zdrojů by měly být a jakým se raději vyhnout?

V dnešní době je na trhu spousta kvalitních knih o těhotenství a porodu. Ráda doporučuji například Znovuzrozený porod od Michela Odenta, Hypnoporod od Marie Monganové a Orgasmický porod od Debry Pascali Bonaro. S internetem radím opatrně, dá se zde najít spousta dobrých, ale také spousta zavádějících informací. Osobně velmi doporučuji předporodní kurzy, které jsou interaktivní a ženy se mohou ptát přímo na to, co je zajímá. Další dobrou možností je najít si svou porodní asistentku a s tou se na porod připravovat individuálně dle svých potřeb. Oblíbené jsou také například tématické kurzy – Hypnoporod, Aby porod nebolel a podobné. Vždy ale velmi záleží na tom, kdo kurz vede, proto doporučuji hledat reference. Nedoporučuji předporodní kurzy přímo v porodnicích, protože většinou neposkytují objektivní informace, ale jsou zaměřené spíše na to, jak to u nich funguje, vlastně si tak z žen vychovávají poslušné pacientky, místo aby jim pomohly ke svobodnému rozhodování o svém porodu. Radím však jít se určitě před porodem do porodnice podívat, aby pak žena šla do prostředí, které zná.

Co ještě konkrétního Vás napadá v souvislosti s přípravou k porodu?

Stručně by se dalo říct, že je dobré připravovat se psychicky i fyzicky. Ženy by měly být v dobrém kontaktu se svým tělem, pečovat o něj, prostřednictvím zdravé stravy, pitného režimu a příjemného pohybu. Důležitá je také sexualita v těhotenství, protože u porodu se účastní ty samé hormony jako při milování. Dobré je komunikovat s miminkem jak v těhotenství, tak pak při porodu, zpívat mu, hladit ho, představovat si ho, v duchu si s ním povídat. Některé ženy komunikují s děťátkem prostřednictvím intuitivní kresby nebo třeba píší deník. To vše pomáhá naladit se na sebe a naladit se na pozitivní porodní vlnu :-)

Co nedoporučujete k porodu? (z hlediska přípravy)?

Nedoporučuji poslouchat katastrofické porodní příběhy, naopak je dobré obklopovat se samými pozitivními lidmi a zážitky a poslouchat příběhy žen, které mají na porod hezké vzpomínky. Nedoporučuji čtení internetových diskusí, kde jsou často informace vytržené z kontextu. Daleko lepší je mluvit s konkrétními lidmi než s anonymními postavami na internetu. Nedoporučuji dělat v těhotenství či při porodu něco jen proto, že je to teď v módě nebo že to dělají kamarádky, vždy je dobré řídit se vlastní intuicí, vlastními potřebami, být k sobě citlivá. Nedoporučuji přehnané přípravy ve smyslu, že když udělám to a to, tak pak bude porod v pohodě, ženy pak nakupují porodní kosmetiku, chodí na mnoho kurzů, objednají si několik profesionálních pomocnic a tak nějak při tom zapomenou, že to miminko musí stejně porodit samy a že to vše ostatní je jen doplněk. Ta hlavní práce je ta vnitřní práce sama na sobě…

Americká porodní asistentka Ina May Gaskin tvrdí, že ženy se na porod dokáží připravit vzájemně, nasloucháním pozitivních porodních příběhu, a to na předporodních kurzech? Ztotožňujete se s tímto názorem?

Ano, myslím, že to, co ženy skutečně potřebují je podpůrné společenství žen. Ženy potřebují slyšet, že se dá porodit krásně, hladce. Že na to mají, že porod je něco naprosto přirozeného, na co je každá žena dobře vybavena a že je možné dobře zvládnout i náročný porod. Že každý porod je jiný, tak jako každá žena je jiná. A k tomu nejlépe poslouží, když budou poslouchat reálné příběhy reálných žen: Co které pomohlo, co které vadilo, na co si dát pozor, z čeho čerpat při porodu sílu a důvěru v porodní proces. Sama již delší dobu pořádám setkání žen nazvané Porodní příběhy, kam chodí jak ženy, které již rodily, tak ženy, které se na porod teprve připravují. Jedny se pak mohou vypovídat a druhé inspirovat, velmi dobře to funguje. V ženském společenství je velká léčivá síla a ženy na to dnes opět přicházejí.

Děkuji za rozhovor porodní asistentce Kristině Neubertové Zemánkové.

Markéta Bartošíková

  •   
  •