Přirozený potrat – praktické rady a informace

Ztráta miminka je jednou ze situací, které provázejí ženy od nepaměti. Jen dnes se o tom skoro nemluví. Přitom potratem projde za svůj život každá třetí žena. Některé i opakovaně.

Co je dobré v takové situaci vědět? Předně to, že stejně jako na porod, je ženské tělo velmi dobře vybaveno i na tuto situaci. K tomu, aby dokázalo rozpoznat, které miminko může vyrůst a které ne. Které je nemocné a nemohlo by se dál dobře vyvíjet. A jak takové miminko nechat jít. Takže nejprve je potřeba uznat, že tělo ví, co dělá. A taky ví proč.

V dnešní době se čím dál častěji setkáváme s diagnozou „zamlklé těhotenství“. Tento stav naše prabáby neznaly. A tak tomu bylo dokud nebyl vynalezen ultrazvuk a dokud jsme nezačali nahlížet do tajemného světa těhotné dělohy. Dokud jsme totiž nezačali miminka kontrolovat znali jsme jen potrat probíhající.

Zamlklé těhotenství je stav, kdy se miminko v děloze přestalo vyvíjet, ale potrat ještě nezačal.

Dříve, se ženy dozvěděly o tom, že těhotenství nebude pokračovat až když se potrat spustil. Začaly krvácet, cítily bolesti v podbřišku a po nějaké době (v řádu desítek minut a až hodin) došlo k porodu malinkého miminka obaleného všemi obaly a zárodkem placenty. A bylo jasné, že těhotenství skončilo. Ženy tou dobou vůbec netušily, že miminko mohlo před tím být v děloze mrtvé dokonce i několik týdnů než k potratu došlo.

Dříve se první tři měsíce těhotenství mluvilo o tom, že žena je „v naději“ tedy je zde jakási naděje, že může být těhotná. Na což jsme přišli podle takzvaných nejistých známek těhotenství – vynechaná menstruace, citlivá a zvětšujícíc se prsa, nevolnosti… Až po překonání prvního trimestru, ve chvíli, kdy se těhotná děloha zvětšila natolik, že bylo možné ji nahmatat v podbřišku a ješto pár týdnů později bylo možné slyšet tlukot srdíčka nenarozeného dítěte, bylo možné mluvit o těhotenství a až tou dobou se o ženách říkalo, že jsou v„očekávání“. Ani dnes, kdy máme možnost do dělohy nahlížet a rozpoznat těhotenství mnohem dříve než tomu bylo v minulých stoletích, však nemáme jistotu, že se těhotenství udrží. Ženy jsou stále první tři měsíce „v naději“ a až poté „v očekávání“. A je to dobře, že stále funguje ta prastará moudrost těla, která říká, které dítě se může vyvíjet dál a které ne.

V dnešní době ultrazvuku a časné diagnostiky těhotenství přibývá žen, kterým je sdělena překvapivá informace, že jejich miminko v děloze nežije, ačkoli nejsou přítomny žádné známky potratu. „Zamlklé těhotenství“. Těhotenství, které se přestalo vyvíjet. Stav ke kterému je potřeba zaujmout nějaký postoj a rohodnout se co dál. V naší zemi, oproti jiným vyspělým zemím, je stále zvykem, ženy v této situaci posílat na potrat chirurgický, tedy na výškrab dělohy. V cizině se od této metody ustupuje pro její negativa, a stále více lékařů se přiklání ke konzervativnímu přístupu, tedy nechat proběhnout potrat samovolně.

Dnes to máme paradoxně v mnohém složitější než dříve. Více možností může přinášet nerozhodnost, kterou cestou se dát. Myslím, že velká výhoda je, že ty možnosti máme. Pojďme se tedy podívat na to, co by pro Vás mohlo při rozhodování, kterou cestu zvolit, být důležité.

Jaké jsou možnosti?

Pokud Vám bylo v prvním trimestru (v prvních třech měsících těhotenství) diagnostikováno zamlklé těhotenství nebo počínající potrat, máte v zásadě dvě možnosti – Jít na potrat chirurgický nebo vyčkat na potrat samovolný. Máte také možnost rozhodnout se pro samovolný potrat, ale kdykoli toto rozhodnutí můžete změnit a zvolil operativní řešení (například proto, že Vám čekání než se potrat rozběhne, bude připadat už moc dlouhé). Můžete si také dát nějakou svou hranici, třeba „budu čekat dva týdny“ a když se potrat nerozběhne, půjdu na zákrok… Můžete se také rovnou rozhodnout pro zákrok, ale naplánovat jej až za několik dní, abyste měla čas celou situaci přijmout a s miminkem se rozloučit v klidu.

Jak rychle se musíte rozhodnout?

Pokud jste šla k lékaři a ten Vám diagnostikoval zamlklé těhotenství a potrat se ještě nerozbíhá, máte spoustu času. Takže nádech a výdech. Klid. Srdíčko miminka pravděpodobně neťuká už několik dní, možná i týdnů. Kdybyste šla k lékaři o den později zjistilo by se to o den později a nic by se nestalo. Máte dost času se rozhodnout. Takže doporučuji jít domů. V klidu si sednout. Napít se. Nadechnout, vydechnout. A zeptat se sama sebe. Co teď cítím? Jak chci dál postupovat? Chci celou tu situaci mít rychle za sebou? Nebo potřebuju čas? Čas na to se s tím srovnat? Čas na to se rozloučit?

Výhody, nevýhody a rizika

Chirurgický potrat je rychlé řešení. Ženy jsou na zákrok objednány většinou ještě ten samý den nebo den následující. Zákrok se provádí v krátkodobé narkóze. Trvá několik málo minut. Při zákroku se nástroji rozevře děložní hrdlo a děložní sliznice i se zárodkem miminka se odškrábe ostrým nástrojem od dělohy. Zákrok se provádí tak zvaně „naslepo“, operatér při zákroku do dělohy nevidí, někdy je proto potřeba zákrok opakovat. Rizikem je infekce dělohy, krvácení či poškození okolních orgánů. Asi 15% žen má po zákroku potíže s otěhotněním v důsledku odstranění přílišného monožství děložní sliznice. V dalším těhotenství je pak tento zákrok spojován s vyšším rizikem špatného uhnízdění placenty a tím pádem vyšším rizikem tak zvané „vrostlé placenty“, což je poté u porodu nutné řešit operativně (po normálním porodu, je žena uspána a placenta je vyjmuta operativně). Jako důležitý faktor při rozhodování zda zákrok podstoupit či ne vnímám také to, že ženy bývají po zákroku krátkodobě hospotalizované v porodnici. Někdy je pro ně psychicky náročné prožívat truchlení mezi cizími lidmi. Nebo se setkávat se ženami, které jsou právě po porodu a mají svá miminka u sebe. Přístup zdrovotnického personálu v dněšní době bohužel není vždy tak citlivý, jak by tato situace vyžadovala. Po chirurgickém potratu se doporučuje alespoň tři menstruační cykly neotěhotnět, aby se děložní sliznice dostatečně zregenerovala.

Samovolný potrat je řešení, které zabere daleko více času. Někdy ženy čekají i několik týdnů, než se potrat spustí. Pak už sám o sobě trvá většinou jen několik desítek minut. Rizikem delšího čekání je infekce. Nejzávažnější co se může stát je, že se při potratu spustí větší krvácení, které již bude ženu ohrožovat a v takovém případě je potřeba přistoupit k chirurgickému potratu, protože je rychlejší a krvácení je tím pádem rychleji zastaveno. Při potratu ženy většinou cítí bolest v podbřišku. U některých žen je bolest srovnatelná s menstruačními bolestmi. U některých žen dosahuje vyjímečně až intenzity porodních bolestí. Potrat je ve své podstatě takový malinký porod. Po spontánním potratu můžete začít těhotnět hned jak proběhne první menstruace.

Samovolný potrat je pro tělo šetrnější. Z mého pohledu je také šetrnější pro duši, neboť má žena dostatek času a prostoru s miminkem se rozloučit a tuto situaca si připustit, prožít a probolet.

Více o psychice při potratu píšu v článku Jak nás příroda vybavila na setkání se smrtí.

autorka článků na blogu