Strom života

Porodní asistentka Kristina Neubertová Zemánková
Nezařazené

Proč je vznik komory porodních asistentek v této podobě tak obrovský průšvih pro ženy, které chtějí rodit v porodnici?

Před pár dny jsem se v jiném článku vyjádřila k návrhu zákona o komoře porodních asistentek předloženému dne 30.1.2020 senátory v čele s Lumírem Kantorem. Zamýšlela jsem se především o rizicích, která jeho současné znění přináší pro práci komunitních porodních asistentek (těch, co pracují v terénu). Porody doma, které jsou v posledních dnech v souvislosti s návrhem zákona tak často skloňovány jsou však z mého pohledu marginální problém. Dnes bych se proto chtěla zaměřit na to, jaký dopad by tento zákon mohl mít na práci porodních asistentek v porodnicích, pokud bude schválen v podobě v jaké byl ke schválení předložen.

Co mi na návrhu zákona přijde snad úplně nejvíc záludné je totiž fakt, že ničí právě i kompetence porodních asistentek v porodnicích.

Většina žen v České republice si pro porod svého dítěte zvolí nemocniční zařízení. Mnoho z nich si však přeje porodit i zde přirozeným způsobem. Tedy bez rutinních zákroků, beze spěchu, bez škodlivé bezdůvodné separace od svého novorozeného dítěte. S respektem k jejich důstojnosti. Zkrátka si přejí individualizovaný a partnerský přístup od zdravotníků, kteří o ně pečují. Přejí si podporu a svobodu v rozhodování.

V současné době je legislativa u nás nastavena tak, že v souladu s Evropskou směrnicí upravující povolání porodní asistentky, je porodní asistentka způsobilá k výkonu svého povolání bez odborného dohledu lékaře ihned po splnění podmínek vysokoškolského studia a jeho ukončení státní závěrečnou zkouškou. V čím dál více porodnicích je dnes běžná praxe, že (opět v souladu s platnou legislativou) pečují o zdravé těhotné ženy se zdravě probíhajícím porodem porodní asistentky samostatně. A lékař je volán až v případě hrozících komplikací. Uleví se tak lékařům, kteří mají více prostoru věnovat se těm, kteří jejich péči skutečně potřebují – tedy rizikovým těhotným a komplikovaným porodům. (Což je skvělé, zvlášť když je dnes takový nedostatek lékařů.) A porodní asistentky mají zase více času a prostoru věnovat ženám individuální přístup a péči co nejvíce podle jejich potřeb. Výhodné je to ve výsledku pro všechny.

Tomu však – projde-li tento zákon – bude konec. V návrhu zákona o komoře v tomto ohledu totiž dochází k zásadní změně:

Po absolvování školy už porodní asistentky nebudou moci pracovat ihned samostatně, ale (v rozporu se stávající legislativou a směrnicí EU) pouze pod dohledem. Teprve po splnění 3 let odborné praxe pod dohledem budou moci podstoupit zkušku u komory porodních asistentek, stát se její členkou a oficiálně pracovat samostatně. Ovšem pouze pod taktovkou komory. Takže zase ne samostatně. Ale to, jak už bylo řečeno v minulém článku, znamená unifikované postupy a nemožnost se ženám věnovat individualizovaně. Protože porušení předepsaných postupů = vyhazov z komory = nemožnost vykonávat svou profesi.

Porodní asistentky tak, projde-li zákon o komoře, budou moci pracovat jen tak, jak píská lékař nebo tak, jak píská komora. Nikoli tak, jak si přeje rodící žena. A zde je dobré položit si zásadní otázku, je toto opravdu změna, která může přinést něco dobrého rodícím ženám a jejich dětem?

Z diskusí na téma komory mě zaujal názor:  „Zkušenosti s jinými komorami fungujícími v ČR napovídají, že jejich členové často musí spíš držet hubu a krok, a hlavně se moc neodlišovat od názoru komory. Na druhou stranu komory často zametají stížnosti na své členy pod koberec…“ S tím bohužel musím souhlasit.

Mohlo by se zdát, že větší kontrola nad porodními asistentkami přináší větší bezpečí rodících žen a jejich dětí, ve skutečnosti to však porodním asistentkám spíše jen svazuje ruce. Komora totiž může zcela svévolně stanovovat, které postupy budou brány, že jsou v souladu s vědou a které ne. Takže ty, které se vedení komory nelíbí, ty prostě porodní asistentky nebudou moci ženám poskytnout. Ženy tak ztrácí možnost rozhodovat o tom, jakou péči chtějí. Pokud se komoře znelíbí porody do vody, porodní asistentky nebudou moci pěčovat o ženy rodící do vody. Pokud se komoře znelíbí lotosový porod (který je v dnešní době v několika porodnicích v ČR bez problému podporován) už ho PA nebudou moci ženám dát. Pokud komora rozhodne, že se pupečník bude přestřihávat 2 minuty po porodu, bude PA za překročení této doby na přání ženy moci být z komory vyloučena a to se rovná zákazu samostatné činnosti… Už vám to celé dochází? Komora prostě bude mít naprosto svrchovanou moc nad počínáním všech PA. Pokud porodní asistentka bude chtít postupovat podle přání ženy, můžou jí hrozit vážné problémy. A záleží jen na jejích spolupracovnících a nadřízených v porodnici, zda ji komoře „udají“ nebo ne. Vzniká nám tu tedy obrovské podhoubí umožňující šikanu porodních asistentek zaměsnavatelem – tedy porodnicí.

Další háček je v tom, že návrh zákona nedefinuje, co přesně musí taková porodní asistentka ke zkoušce umět, kdo a jakým způsobem ji bude zkoušet. Jak bude taková zkouška vyhodnocována a v zákoně není žádná pojistka zabezpečující, že takové zkoušení bude spravedlivé, že nebude diskriminovat „nepohodlné porodní asistentky“. Rozuměj ty porodní asistentky, které stojí na straně žen, nikoli systému

Předkládaný zákon je totiž vlastně jen formou bez obsahu. Příliš vágní formulace zákona s odkazy na zatím neexistující stavovské předpisy dává příliš velkou (v podstatě neomezenou) moc do rukou vedení komory. To, jak konkrétně budou vypadat pravidla pro výkon povolání není dáno tímto zákonem ale dokumenty, které vytvoří komora až posléze. V tom je právě jeho největší nebezpečí. Velice totiž bude záležet na tom, kdo konkrétně bude v komoře u moci a co bude chtít prosazovat. Jaká bude jeho motivace a komu bude obrazně řečeno sloužit. Může se tedy velmi snadno stát, že nepohodlné osoby prostě z libovůle vedení komory zkouškou neprojdou. Že pravidla budou nastavena tak, aby je určitá skupina porodních asistentek nemohla splnit… Postgraduální vzdělávání bude pevně v rukou komory… Porodní asistentky budou formovány k obrazu komory. Fakticky bude platit pravidlo kdo není s námi ten si v oboru ani neškrtne. 

I když zákon slibuje, že standardy péče budou tvořeny v souladu s nejnovějšími vědeckými postupy, už neříká jak často mají být tyto doporučené postupy revidivány. Jak bude tedy zaručeno, že budou nařízení komory držet krok s poznatky vědy? Praxe u nás zatím ukazuje, že se v našem zdravotnictví přihlíží a odkazuje spíše pouze na ty poznatky vědy, které se tak zvaně hodí do krámu. Bude to s komorou jinak?

Může z toho být něco dobrého, když se špatně fungující zdravotní systém ještě více centralizuje a moc bude ještě více v rukou úzké skupiny lidí, kteří si jdou vzájemně na ruku? A to vše aniž by před tím proběhla kvalitní diskuse? A aniž by se někdo zajímal o to, co potřebují příjemci péče – tedy ženy a jejich děti?!

Osobně si myslím, že není potřeba další legislativa, ale je potřeba správně vykládat (nejen na úrovni krajských úřadů) a uvést v praxi tu stávající, která je dle mého názoru velmi dobrá (konkrétně mám na mysli zákon 372/2011 Sb.) V současnosti totiž vládne úřední anarchie, co se výkladů zákona a souvisejích vyhlášek týče. (Vyhlášky by dle mého názoru potřebovaly drobné úpravy). Porodním asistentkám jsou omezovány kompetence, aniž by zákon vůbec nějaké omezování kompetencí úředníky umožňoval. Jsou vyžadovány věci, které úřady vůbec vyžadovat nemají… (To se ale týká spíše komunitních PA než těch, co pracují v nemocnici.)

Vždycky je totiž nejdůležitější otázka, jak bude daný zákon vyložen. A kým. Dá se totiž vyložit pro určité skupiny příznivě a pro jiné méně příznivě. Současná praxe ukazuje, že v případě porodních asistentek jsou zákony vykládány snad nejméně příznivě, jak je to jen možné. Bude to s novým zákonem o komoře jiné?

Ještě k té zkoušce, která rozhodne o tom, kdo bude a kdo nebude moci pracovat samostatně: Možná si říkáte, že to přeci není takový problém, nejprve muset mít praxi pod dohledem a pak složit zkoušku. Vždyť i lékaři po vystudování medicíny musí pracovat pod dohledem a až po několika letech složí atestaci a s ní získají více kompetencí a že je to vlastně dobrý nápad vedoucí k větší odbornosti PA… Ve vzdělávání porodních asistentek a lékařů však spatřuji zásadní rozdíl. Lékaři se specializují až po ukončení všeobecného lékařského vzdělání. Až po ukončení studia si zvolí obor, ve kterém své teoretické i praktické dovednosti budou prohlubovat a rozvíjet. Porodní asistentky se specializují ihned od počátku svého studia. Jejich vzdělání není všeobecné, studují pouze jeden obor – porodní asistenci, jejich vzdělávání je tak úzce zaměřeno hned od počátku. Je tedy nelogické, aby porodní asistentky po ukončení studia ve svém oboru absolvovaly ještě další odbornou zkoušku.

Trend ve vzdělávání porodních asistentek ve vyspělých zemích v zahraničí je jednoznačný. Nastavit vysokoškolské studium tak, aby rovnou vychovávalo a trénovalo kompetentní a samostatné porodní asistentky. Nikoli závislé nesamostatné pracovnice, protože závislostí se člověk samostatnosti nenaučí.

V době, kdy se každou chvíli dovídáme o nedostatku pracovníků ve zdravotnictví. Nemocnice bojují s nedostatkem kvalitního personálu. Je tento návrh zákona se všemi omezeními, přísnými podmínkami, zkouškami, nutností finančních investic težko pochopitelný. (Členství v komoře je ročně zpoplatněno poplatkem do výše 5000 kč. Budou ho platit PA ze svého? Nebo jim ho budou platit zaměstnavatelé tedy nemocnice? Pokud nemocnice zaměstnává kupříklad 30 PA, ročně by za jejich členství v komoře (bez kterého nemohou pracovat samostatně) zaplatila 150 000 kč, to už není malý výdaj. A kdyby si poplatek musely PA platit samy, bude je to motivovat k tomu, aby chtěly skládat zkoušku (která je zpoplatněna dalším poplatkem do výše 2000 kč) a stát se členkou komory, což je nutné, aby mohly pracovat samostatně). V takové situaci bych očekávala, že stát půjde potřebám pracovníků ve zdravotnictví co nejvíce naproti, že bude nastavovat taková pravidla, která je budou motivovat a podporovat do zdravotnictví vstoupit a ne jim házet klacky pod nohy a dělat celý systém ještě složitejší a nelogičtější. I tento návrh zákona si klade za cíl cituji: „navýšení zájmu o výkon tohoto povolání, když v současnosti se obor potýká se sníženým zájmem.“

Jako psycholožka ovšem nerozumím tomu, jak nastavení extrémně svazujících a často nelogických pravidel a extrémně přísných sankcí může přilákat více zájemkyň o obor?!

Například porodní asistentka, která skončí školu a půjde na dva roky pracovat do porodnice. Pak otěhotní a půjde na rodičovskou dovolenou, za dva roky se jí narodí další dítě a tím se jí prodlouží mateřská dovolená celkem na pět let (uvažuji, že bude s druhým dítětem doma do jeho tří let). Pak ale nebude chtít hned nastoupit na celý úvazek (= 40 hodin týdně) protože má malé děti… Ale bude chtít první rok pracovat na zkrácený úvazek. Do odborné praxe se jí ovšem dle zákona započítává pouze  cituji „doba, po kterou porodní asistentka řádně vykonávala své povolání v rozsahu odpovídajícím obvyklé stanovené pracovní době“, což je oněch 40 hodin týdně. Navíc cituji: „Odbornou praxí se rozumí výkon povolání porodní asistentky po dobu alespoň tří let za období nejblíže uplynulých šesti let.“ Naší porodní asistentce se tímto způsobem nebudou do odborné praxe počítat první dva roky praxe v porodnici, nebude se jí počítat ani první rok po rodičovské dovolené, kdy pracuje na zkrácený úvazek. Budou se jí počítat až následující tři roky. Tímto způsobem bude mít hotovou povinnou odbornou praxi, aby mohla jít ke zkoušce a pak konečně začít pracovat samostatně, 11 let po ukončení školy. Navrhovaný zákon sice umožňuje zkrátit povinnou praxi na třetinu doby tedy na 1 rok – za splnění určitých podmínek (které stanoví stavovský předpis, který zatím není hotový, takže bude opět velmi záležet, kdo se dostatne do vedení komory a zda například nebude diskriminovat určitou skupinu PA a jak tyto podmínky nastaví). I tak se naše modelová PA stane samostatnou až 9 let po ukončení školy. Což vnímám jako naprosto kontraproduktivní, vzhledem k tolikrát zmiňovanému nedostatku zdravotnického personálu. A také naprosto demotivační pro porodní asistentky.

Vnímám jako smysluplné snažit se o zkvalitnění stávající vysokoškolského vzdělávání porodních asistentek, aby produkovalo kvalitní sebevědomé a kompetenntní porodní asistentky. Aby škola vedla své posluchačky od začátku k samostatnosti a zodpovědnosti. Mít nekvalitní vzdělávání plodící nesamostatné jedince a pak to dohánět vzděláváním postgraduálním je holý nesmysl. A nedává to smysl ani co se týče lidských zdrojů ani ekonomicky.

Vnímám jako smysluplné vytvořit, jak píše Richard Hořejší: “ pro PA pevný a transparentní právní rámec, který bude pro PA i jejich klientky bezpečný a čitelný.“ Rámec, který nastavuje tento návrh zákona o komoře není ani transparentní, ani čitelný, ani bezpečný. A to ani pro porodní asistentky ani pro ženy a jejich děti.

Vnímám jako smysluplné návrh zákona předpracovat tak, aby více odpovídal současné dobré praxi v oboru porodní asistence ve vyspělých zemích EU v souladu s legislativou EU.

Nechápejte mě prosím špatně, nejsem proti vzniku komory, jsem proti současnému vágnímu znění návrhu zákona o komoře, který dává příliš neomeznou moc do rukou malé skupiny lidí. A ohrožuje tak autonomii výkonu povolání porodní asistentky.

Návrh k nahlédnutí zde: https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/original/93872/78732/85312?fbclid=IwAR05sMhyincexLuMScmNbV2WN3lyH1W1j3_XJh8ekxR-PUjy6zCE0BpZ6Fs

Ženy, pokud chcete rodit v porodnici ať už se svou porodní asistentkou nebo ne, podle svých potřeb, zajímejte se o tento návrh zákona, pište svým senátorům a poslancům, ať jej v tomto znění nepodpoří. Protože v tomto znění zákon porodním asistentkám svazuje ruce. A ohrožuje tak svobodu porodů, o kterou tak dlouho usilujeme.

 

  •   
  •