Včera jsem si odskočila do Prahy, jelikož právě probíhá světový týden respektu k porodu a i zde se stejně jako v mnoha jiných městech koná při této příležitosti festival o těhotenství, porodu a rodičovství.
V rámci festivalu jsem se zúčastnila semináře se skvělou britskou porodní asistentkou a vědkyní Sarah Wickham s tématem „Vše má svůj čas“. Ta se zaměřila především na takzvané přenášení, vyvolávání a urychlování porodu z pohledu vědeckých studií a statistik (evidence based medicine). I u nás jsou tyto situace velmi časté a ne vždy je péče, která je ženám nabízena v souladu s poznatky vědy a tedy bezpečná.
Zde jsou mé zápisky:
Přenášení
- limity jsou v hlavě a často vycházejí z historie nikoli z výzkumů
- technokratický svět nás nutí porod kontrolovat, měřit a řídit
- to, co ale porod skutečně potřebuje je „flow of hormones“, na tom to celé stojí
- každá žena i každé miminko je jiné
- doporučení není zákon
- ženy mají svá práva – nikdo nesmí s našimi těly dělat to, co nechceme
- historie porodnictví v naší společnosti se odvíjí od porodníků a je založená na informacích z knih nikoli na skutečných zkušenosech. Mladí lékaři se neučí pozorováním skutečných žena skutečných porodů, ale přejímají informace nekriticky z knih a od straších lékařů
- jsme závislí na technologiích
- nedostatek spontánního myšlení
- potřebujeme se ženám víc dívat do očí
- učit se z toho co vidíme, ze skutečných porodů a od skutečných žen
- znalosti nám přináší sebevědomí (třeba pro změnu současného systému)
- naše kultura je posedlá termínem porodu
- v lékařských knihám se píše, že těhotenství trvá 280 dní od počátku poslední menstruace a termín porodu je +/- 14 dní, ale kde se vzal tento výpočet? A proč by měly všechny ženy být těhotné stejně dlouho?
- Z výzkumů vyplývá, že ve skutečnosti je většina těhotenství delší
- z jednoho výzkumu vyplynulo, že medián délky těhotenství byl 274 dní od početí (tedy o 8 dní více než když počítáme od menstruace)
- nebereme v úvahu biologickou variabilitu – faktory, které mají vliv na délku těhotenství například skandinávské ženy mají statisticky delší těhotenství než ženy africké, věk hraje roli, kolikáte to je těhotenství hraje roli…
- v UK mají 30% indukcí a předpokládá se, že toto číslo poroste
- těhotenství ale nemá expirační dobu
- je nohem lešpí nemluvit o termínu porodu jako o jednom dni, ale jako o časovém úseku – oknu např. Na přelomu dobna a května, v červnu atd. Žena by v hlavě neměla mít jeden den ale celý mesíc, kdy je nepravdpodobnější, že k porodu dojde. Porodní báby by takto se ženami měly mluvit – nikoli „termín porodu“, ale „měsíc porodu“
- jen 4% dětí se rodí v termínu
- ženy dokáží ovlivnit termín porodu psychicky, například, když mají na návštěvě tchyni, tak neporodí, nebo když je muž na služební cestě, počkají… Některé ženy toto zažívají
- už přes 20 let se ví, že indukované porody mohou mít negativní vliv na vývoj ozku dítěte, že mohou souviset a autismem atp.
- V ajurvédě se počítá s tím, že těhotenství může trvat až 44 týdnů
- Podle Aristotela trvá těhotenství 10 lunárních měsíců od prvního dne poslední menstruace. Měsíc oběhne Zemi přibližně každých 29,5 dne, pak by mělo těhotenství trvat 295 dní od poslední menstruace
- je také velmi důležité zajímat se o ženin cyklus, nemůžeme očekávat, že mají všechny ženy 28 dní cyklus a ovulaci uprostřed, to nám může hnout s termínem porodu o více než týden
- nemá smysl ženy přesvědčovat a tím na sebe brát zodpovědnost za rozhodnutí, smysl má podporovat je v jejich samostatném rozhodnutí, dávat jim kvalitní informace a nechat to na nich
- to co pomáhá je znát data, žena se namá odvolávat na to, co jí řekla porodní bába, ale na to co vychází z výzkumů
- Nedostatečnost placenty ke konci těhotenství je spekulace, nejsou na to výzkumy (Sarah o tom má článek na svém webu)
- změny na placentě jsou známkou růstu nikoli stárnutí
- z výzkumů vyplývá že ve 37 týdnu je riziko stejné jako ve 42. týdnu, proč jsme tedy ve 37. týdnu v pohodě a ve 42. se bojíme?
- Počet indukcí (vyvolíní porodu) a císařských řezů se za posledních 30 let více než zdvojnásobil, ale výsledky nejsou lepší (mluvíme donošených těhotenstvých nikoli o předčasně narozených dětech)
- systém zdravotní péče nepodporuje sebevědomí žen (chceme ženy poslušné, ne sebevědomé)
Nepostupující porod
- Nedostatečná progrese porodu je často spíš nedostatečná trpelivost…
- je potřeba si uvwdomit, že nemocnice není přirozené prostředí pro porod a pro optimální vylučování porodních hormonů (pak často používáme hormony umělé)
- oficiální porodnický názor je, že děložní hrdlo se otevírá lineárně, děložní hrdlo se ale může i zavřít v průběhu porodu
- nikdy neříkejmě nikdy („děložní hrdlo se v průběhu porodu stále otevírá a nikd yse nemůže zpátky zavřít“ – nesmysl)
- problém je, že musíme vést fokumentaci, která nesedí k tomu, co skutečně dělají ženská těla,
- snažíme se ženy nacpat do tabulek, které nevycházejí ze skutečné fyziologie
- z výzkumů vyplývá, že až když je žena cca a 6 cm otevřená je porod rozběhnutý. Nikoli na 4 cm jak se uvádí
- neříkat ženám, že nemají tlačit, když cítí nutkání (vyjímkou je například vcestná nožka u konce pánevního)
- Nic neplatí na 100%, jsou situace, kdy je třeba zasáhnout, ale proč by se mělo něco aplikovat úplně na všechny ženy?
- Mýtus o otevření na 10 cm, 10 cm nerovná se plné otevření, často je potřeba více a tím pádem i více času
- 4 faktory normálního porodu: respetovat hormonální fyziologii, dát ženě kontinuální podporu, nikdy nezasahovat bez skutečného důvodu, chránit ženy před riziky, která nese medicínský přístup
- kdo je nejvíce ohrožen technokratickým přístupem: ženy s delším těhotenstvím, vyšší věk, méně obvyklá velikost (ženy i dítěte), VBAC, IVF, ženy, které přijdou do porodnice příliš brzy
- většina porodnických intervencí má své místo a je užitečná pokud je užíváme individualizovaně a ve správnou chvíli. Nemůžeme říst, že zásahy jsou špatně, ve velmi malém procenru případů jsou potřeba, ale je potřeba správně volit prp koho a kdy
- Pokud něco děláme rutinně víc škodíme.
- když už je potřeba vyvolávat má dobré zkušenosti s akupunkturou
- když mluvíme se ženami, místo slova „riziko“ bychom měly použít slovo „šance“ (je zde šance že se stane to a to místo je riziko to a to)
- problém je paradigma ne lidé
- změnu přináší zážitek a prožité emoce ne argumenty
- pokud ženu někdo straší, ať žádá výzkumy na kterých zakládá svůj postoj
- nebo ať chce od lékaře písemně, že jí garantje, že jí daný zásah neublíží ani dítěti
- těhotné nikdy negooglete „těhotenství“ čerpejte ze spolehlivých ověřených zdrojů
A já dodávám, nemůže to být tak, že stejně jako se prodlužuje průměrná délka života, tak se prodlužuje i délka těhotenství? Není to nakonec normální jev?
